LOKALITA: Annín
Okres: Klatovy
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.1722529N, 13.5076815E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel je přístupný pouze polními cestami – od východu z Annína, od západu z Rajska.
Zasvěcení: sv. Mořic
Status: Farní kostel.
Stavební fáze
Původně románský kostel byl vystaven ve 20. letech 13. století. V 15. století bylo nově zaklenuto kněžiště a také okna, která získala gotický tvar. Během přestavby v 18. století byla původní čtvercová románská loď protažena západním směrem, k jižní straně byla přistavěna osmistěnná kaple a na severní straně byla upravena sakristie s oratoří v patře.
POHLED NA KOSTEL OD JIHU.
Stavební podoba
Kostel sv. Mořice má svou mohutnou věž netradičně umístěnou na východní straně a celé kněžiště je stísněno v jejím přízemí s drobným rozšířením v podobě závěrečné apsidy. Tři okna na jižní straně lodi odkazují na tři stavební slohy, které se do podoby kostela sv. Mořice promítly. Levé užší okno s plným obloukem je románské. Vzhledem k tomu, že se ale nachází v té části lodi, která vznikla až během jejího rozšíření v 18. století, není intaktní a bylo sem přineseno blíže neznámého místa. Pravé okno lodi je gotické a okno prostřední je barokního tvaru se zploštělým obloukem. Nejstarší jsou pak románská sdružená okna v nejvyšším patře věže, úzké okno v apsidě kněžiště a také románský portál, kterým se dříve vcházelo do kostela a dnes slouží jako vstup z kostela do kaple. Původní románská klenba kněžiště byla nahrazena gotickou žebrovou klenbou, která byla umístěna o 1,2 metru výše a vytvořila větší prostor. Ve výklenku v plochém západním průčelí stávala socha sv. Mořice ze 16. století, která je dnes k vidění v muzeu v Kašperských Horách. S neobvyklým typem románského kostela s věží nad kněžištěm se v českém jihozápadním pohraničí setkáme již jen v případě kostela sv. Mikuláše v Horní Stropnici. Mnohem obvyklejší je v Bavorsku. Jde například o kostel sv. Jakuba v Neunburku vorm Wald a především kostel sv. Ondřeje v Prüfeningu, který stojí na západním okraji Řezna vedle benediktinského kláštera, který patřil pod ochranu rodu Bogenů. S velkou pravděpodobností některý zástupce tohoto významného rodu byl stavebníkem kostela sv. Mořice.
POHLED NA KOSTEL OD JIHOZÁPADU.
POHLED NA KOSTEL OD SEVERU.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel sv. Mořice stojí v řídkém lese na vrcholku kopce, který je obtékán ze tří stran řekou Otavou. V jeho blízkosti procházela dálková cesta spojující Sušici s Deggendorfem a tím i širokou oblastí kolem Dunaje. Nazývala se Böhmweg, tedy Česká cesta.
Vybavení kostela
Mobiliář je z větší části barokní.
POHLED DO INTERIÉRU KOSTELA.
Duchovní prvky
GOTICKÝ ZVON
Pomocí kostelních zvonů se svolával lid k modlitbě a varoval před nebezpečím. Krom toho byl zvuk zvonu jediným dělitelem dne, neboť běžný středověký člověk nebyl schopen měřit čas a byl odkázán na cyklické opakování dne a noci. Zvon zavěšený do věže kostela sv. Mořice byl odlit v roce 1329, tedy ve stejném roce, kdy se narodila budoucí česká královna Anna Falcká. V té době český král Jan Lucemburský válčil v Polsku o nárok na tamější trůn. Jeho dcera Markéta Lucemburská porodila syna Jana I. Wittelsbacha, posledního dolnobavorského vévodu.Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Zasvěcení kostela svatému Mořici je v Čechách velmi vzácné. Podle legendy pocházel tento světec z egyptských Théb a byl proto vyobrazován jako černoch – odtud také české slovo mouřenín. Jako vrchní velitel byl se svou thébskou legií povolán západořímským císařem Maximianem v 80. letech 3. století našeho letopočtu do bojů proti germánským kmenům. Protože byli členové thébské legie všichni křesťané, odmítali před bitvou obětovat pohanským bohům, tak jak to bylo v římské armádě zvykem. Za tuto opakovanou neposlušnost byl Mořic i všichni jeho vojáci popraveni. V roce 515 byl burgundským králem svatým Zikmundem na místě masakru v dnešním západním Švýcarsku založen benediktinský klášter sv. Mořice. Do Čech byla úcta ke svatému Mořici zprostředkována z vlivného bavorského benediktinského kláštera sv. Mořice v Dolním Altaichu, odkud odcházela řada významných benediktinů do nově zakládaných klášterů v českých zemích. Impulsem pro růst kultu sv. Mořice bylo také přivezení údajné paže sv. Mořice s jeho mečem do Prahy. Tuto vzácnou relikvii získal český král Vladislav II., když se s císařským vojskem Fridricha Barbarossy účastnil dobývaní a plenění Milána v roce 1162. Kvůli skloubení role světce a bojovníka se obliba sv. Mořice šířila jako ideál mezi evropskými rytíři. Sv. Mořic byl tak zařazen mezi další bojové světce, a to sv. Martina nebo sv. Jiřího. V případě annínského kostela bylo zasvěcení svatému Mořici volbou významného bavorského rodu Bogenů, kteří vlastnili v 1. polovině 13. století na sušicku rozsáhlé državy a kteří měli také vazby právě na dolnoaltaišský klášter. Bogenové získali svá sušická území od českého krále Vladislava II., který s nimi udržoval úzké spojenectví.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Nejstarší z nástěnných maleb v kostele sv. Mořice je rozsáhlá kompozice na severní straně lodi z doby kolem roku 1310. Je orientována tak, aby věřící při vstupu původním jižním portálem viděl jako první postavu trůnícího Krista, který ukazuje své probodené ruce. Nad ním andělé přidržují nástroje jeho umučení. Napravo od Ježíše klečí sv. Jan Křtitel a za ním stojí šest apoštolů. Nalevo od Ježíše klečí Panna Maria a za ní pravděpodobně stálo zbylých šest apoštolů. V poli vpravo je vyobrazen archanděl Michael vážící na vahách duši zemřelého. Misce s duší pomáhá Panna Maria držící hůlku a na druhé straně se na váhu věší ďábel. Následuje zobrazení legendy o setkání třech živých a třech mrtvých. Na pásce bývá u tohoto zobrazení napsán text: „Co jste vy, byli jsme my. Co jsme my, vy budete.“ V prostředním pásu se nachází dvojice světic s troubícími anděly po stranách a dále pět postav bojovníků se svatozářemi. Mohlo by jít o pět svatých rytířů – z nichž patrně prostřední zdvihající ruku k požehnání by byl sv. Mořic – nebo by mohli bojovníci po stranách sv. Mořice reprezentovat vojáky thébské legie, kteří zemřeli spolu s Mořicem a kteří jsou známí také jako 10 000 svatých mučedníků. Z horního pásu maleb lze s jistotou určit jen scénu andělského Zvěstování pastýřům. Dá se předpokládat, že jí zleva předcházely scény Zvěstování Panně Marii a Narození Krista a že zprava následují scény Obřezání Krista a pravděpodobně Klanění tří králů. U celého cyklu lze nalézt mnohé podobnosti s nástěnnými malbami a knižními ilustracemi vznikajícími v okolí Lince. O zhruba padesát let mladší je malba Ukřižování Krista v kněžišti. Kříž připomíná strom s prohnutými větvemi a odkazuje na starozákonní biblický strom života nebo strom poznání, které rostly uprostřed rajské zahrady. Malé postavičky mučící Krista jsou zosobněním Ctností, pro které byl Kristus ukřižován. Z postav nalevo lze s jistotou identifikovat postavu sv. Longina probodávajícího Krista kopím, omdlévající Pannu Marii a nalevo od ní sv. Jana Evangelistu, který se v hrůze odvrací. Vpravo ukazuje na Krista setník dosvědčující, že byl skutečným Synem Božím, a za ním stojí jeho vojáci. Ve spodním pásu je devět postav proroků a věštkyň (tzv. sibyl) a zcela nalevo klečící postava, která je pravděpodobně portrétem duchovního, který tuto nákladnou výmalbu objednal. Mnohé detaily a kompoziční rozhodnutí vychází ze severoitalské umělecké tradice první poloviny 14. století.
POHLED NA NÁSTĚNNOU MALBU NA SEVERNÍ STRANĚ LODI.
POHLED NA MALBU UKŘIŽOVÁNÍ V KNĚŽIŠTI.