LOKALITA: Eholfing
Okres: Pasov
Kraj: Dolní Bavorsko
GPS: 48.4527475N, 13.3683672E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel se nachází na mírném kopci na západním okraji vesnice.
Zasvěcení: sv. Vít
Status: Filiální kostel.
Stavební fáze
První zmínka o kostele pochází z doby kolem roku 1040. Kněžiště bylo přestavěno kolem roku 1441, loď kostela na konci 15. století. K celkové obnově kostela došlo v letech 1987 až 1988.
CELKOVÝ POHLED NA KOSTEL OD SEVEROVÝCHODU.
POHLED NA KNĚŽIŠTĚ KOSTELA.
Stavební podoba
Orientovaný kostel má kněžiště na východě, které je trojboce zakončené. K severní straně kněžiště je přistavěna sakristie. Loď kostela má půdorys obdélníku a na jižní straně k ní přiléhá předsíň. K západnímu průčelí přiléhá věž, která není vůbec členitá a je zakončená kupolí. Kněžiště je sklenuto síťovou hvězdicovou klenbou. Loď kostela je sklenutá třemi poli síťové klenby. Na západní straně se nachází kruchta.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.
PŘEDSÍŇ NA JIŽNÍ STRANĚ KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Vybavení kostela
Pozdně gotický oltář pochází z období kolem roku 1470. Malby na vnitřní straně křídel a na predele byly výrazně obnoveny. Druhý svatostánek, navržený jako protějšek, se nyní nachází ve hřbitovním kostele ve Vornbachu. Na kruchtě se nacházejí drobné vyřezávané postavy z přelomu let 1460 až 1670. Okna v kněžišti jsou zdobena vitráží, kde je zpodobněn sv. Vít.
Duchovní prvky
SV. KRYŠTOF
Na jižní straně kněžiště se nachází pozdně gotické vyobrazení sv. Kryštofa, který byl křesťanský světec a mučedník. Je zobrazován téměř ve stejném výjevu, jak nese na ramenou přes řeku dítě – Ježíše Krista. Ve Zlaté legendě (Legenda Aurea) je popisován jako Kananejec obrovské postavy. Z tohoto důvodu jeho zpodobnění má značné rozměry, aby byl dobře viditelný. Neboť jeho nápis zní: „Christofori sancti speciem quicumque tuetur illo namque die nullo langore tenetur“ – „Kdokoli pohlédne na sv. Kryštofa, nebude v onen den jistě přemožen žádnou slabostí“. Sv. Kryštof je patronem cestujících a také ochráncem před náhlou smrtí, tzn. kdo pohlédne s důvěrou na jeho obraz, nezemře – proto jeho velké obrazy jsou umístěné u vchodů nebo na průčelích kostelů.
POZDNĚ GOTICKÉ VYOBRAZENÍ SV. KRYŠTOFA.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Do zdi kněžiště jsou zazděny zbytky římských náhrobků se symboly věčného života, což svědčí o římském osídlení v Podunajské oblasti. Obec vznikla pravděpodobně v době bavorského dobývání. Eholfing je zmíňován již za vévody Tassila III. v letech 770 až 781. Kaple darovaná Meginhartem v roce 791 až 796 je pravděpodobně základem filiálního kostela. Až kolem poloviny 11. století se poprvé připomíná kostel v Eholfingu, pro který hrabě Thiemo získal farní práva od pasovského biskupa Egilberta. Před rokem 1096 daroval hrabě Ulrich von Windberg kostel _Eholvingum_ klášteru Vornbach.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Zasvěcení kostela se většinou promítne i do jeho výzdoby, zde například jsou to vitráže, kde nalezneme vyobrazení sv. Víta. Sv. Vít podle legendy byl synem vysokého římského hodnostáře. Pod vlivem své křesťanské chůvy se dal pokřtít. Odmítl obětovat pohanským bohům, a byl proto odsouzen k smrti. Ponořili ho do kotle s rozžhavenou smůlou či olovem, ale vůbec mu to neublížilo. Byl předhozen lvům, ti si ho však nevšimli. Poté byl ve vězení umučen. Sv. Vít bývá nejčastěji zobrazován jako dítě či mladík v kotli, pod nímž hoří oheň, nebo drží v ruce malý kotel. V ruce mívá palmovou ratolest či knihu, vedle sebe lva.