Kostel sv. Víta

LOKALITA: Srbice

Okres: Domažlice

Kraj: Plzeňský kraj

GPS: 49.5124019N, 13.1237444E

Naviguj na souřadnice

Přístup: Obec Srbice (německy _Serbitz_) se nachází v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Žije v ní 391 obyvatel. Obec se nachází severozápadně od města Klatovy a jihovýchodně od města Dobřany. Obec tvoří tyto části: Srbice, Háje, Strýčkovice a Těšovice. Kostel svatého Víta se nachází na návrší severozápadně od vesnice.

POHLED NA KOSTEL S OHRADNÍ ZDÍ OD JIHU.

POHLED NA KOSTEL S OHRADNÍ ZDÍ OD JIHU.

Zasvěcení: sv. Vít

Status: Filiální kostel.

Stavební fáze

Kostel sv. Víta byl postaven v románském slohu, ale již s prvními stopami gotiky. Na klenbě stropu je nápis Anno 28 Octobris 1199, který odkazuje na pravděpodobné datum založení kostela dne 28. října 1199. Proti okolním kostelům se zde projevuje bohatší architektonická výzdoba. Další úpravy proběhly kolem roku 1500, v době barokní v 17. a 18. století a ve druhé polovině 19. století. Jižní část ohradní zdi pochází zřejmě ze 16. století, další její úseky pak pochází z 19. a 20. století.

POHLED NA KOSTEL OD JIHU.

POHLED NA KOSTEL OD JIHU.

POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.

POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.

Stavební podoba

Kostel sv. Víta je jednolodní stavba se západní a jižní předsíní a čtvercovým chórem, k němuž na severu přiléhá věž. Střechy jsou sedlové a valbové s taškami, na věži je jehlancová helmice obložená eternitem. Průčelí lodi i chóru jsou hladce omítaná s profilovanou hlavní římsou. Okna lodi jsou obdélná se segmentovými záklenky, okna chóru jsou mírně lomená s hladkými špaletami. Východní štít chóru je trojúhelný. Nečleněný interiér hlavní lodi je osvětlený třemi okny a je krytý rovným stropem. V západní části je umístěná dřevěná, z lodi přístupná kruchta. Vítězný oblouk je neprofilovaný a jeho archivolta dosedá na profilovanou římsu. Chór je osvětlen dvěma okny a je zaklenut křížovou klenbou, jejíž žebra dosedají na jehlancové konzoly. Na severní a východní stěně jsou zachovány fragmenty gotických fresek.

POHLED NA KOSTEL OD SEVEROVÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL OD SEVEROVÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL OD JIHOVÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL OD JIHOVÝCHODU.

Zasazení do krajiny a historický význam místa

Vrchol Hůrka ve výšce 448 m.n.m., na němž kostel stojí, byl pravděpodobně již ve 12. století opevněným místem, hradištěm přirozeně chráněným vodními toky. Místo souvisí s počátkem osidlování zdejší krajiny a dálkovou trasou z Bavorska na Plzeň a dále do vnitrozemí Čech. Jedná se o jednu z nejstarších staveb v okresu, slohově navazující na architekturu bývalé biskupské kaple v Horšovském Týně.

Vybavení kostela

Vnitřní výzdoby byly většinou přemístěny do muzejních fondů. Hlavní oltář je prací ze 17. století. V kostele bývaly dřevěné sochy sv. Václava, sv. Víta a Panny Marie ze 16. století. V kostele se nacházel obraz – apoštolové sv. Petr a sv. Tomáš z období kolem roku 1500 (tempera na dřevě). Obraz je nyní vystaven v Chodském hradě v Domažlicích.

Duchovní prvky

POZORUHODNÉ STAVEBNÍ PRVKY

Pozoruhodné je klenutí sakristie, klenuté presbyterium (křížová klenba s křížovými žebry).

Duchovní kontext

HISTORICKÝ

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Ves Srbice byla darována Přibyslavou, manželkou velmože Chotěbora, dceří Eufrozíně, která vstoupila do premonstrátského kláštera v Doksanech. Tím připadla ves Srbice doksanskému klášteru. Klášter zřejmě postavil ve vsi tvrz, patrně na Stráncích. Roku 1421 byl doksanský klášter vypálen a zbaven statků. Srbice přešly v té době jinému majiteli. Roku 1426 zde patronoval Jaroslav Plichta ze Žirotína a povolal do Srbic faráře mistra Jakuba Štěknu z Královic. Později byly Srbice v držení pánů z Roupova, za nichž podle záznamu se v obci již nenacházela tvrz. Roku 1577 obec koupili společně všichni čtyři bratři (synové Jana Roupovského z Roupova) od císaře Rudolfa II. Další majitel (Jindřich Starší Žákavec ze Žákavy) pravděpodobně postavil při dvoře v Srbicích nový zámek, který byl z venku ozdoben oblíbenou rustikou. Zbytek této rustiky byl ještě roku 1903 patrný pod omítkou na zdi u vrat do dvora. Vnitřek zámku, byl od hrabat z Bubna později pěkně vyzdoben. Již páni ze Žákavy dali vymalovat erby všech svých předků a páni z Bubna dali přimalovat ve světnicích rovněž znaky svých předků, jejich manželek a předků týchž manželek. Tyto erby jsou v kopiích i s nápisy zachovány na zámku v Jindřichově Hradci. Po roce 1711 byl koupen statek Srbice (Srbice, Těšovice, Zíchov, Koloveč, Močerady a Nové Dvory) k Chudenicům. V roce 1924 byla provedena parcelace statku. Mnoho pozemků se dostalo chudým domkářům. Zbytek byl přidělen jako zbytkový statek poslednímu správci panu Vladimíru Běhálkovi, který značným nákladem statek pomalu modernizuje.

VÝZDOBA A IKONOGRAFIE

Kostel v Srbicích je zasvěcen sv. Vítu. Svatý Vít pocházel ze Sicílie a za Diokleciánova pronásledování ve velmi mladém věku se svými dvěma vychovateli přistál na útěku u pobřeží jižní Itálie, blízko Lukánie. Byli dopadeni a v Lukánii byl Vít umučen. Jeho ostatkům se můžeme poklonit v pražské katedrále. Sv. Vít je patronem mládeže, vinařů, hostinských, lékárníků, kovářů, herců, sládků, horníků, němých a hluchých. Vzýván byl k ochraně cudnosti i za odstranění neplodnosti. Ochraňoval před chorobami očí a uší. Byl pomocníkem proti vzteklině a epilepsii. Jeho atributy jsou dítě nebo mladík, havran s chlebem, kniha, kohout, kotel eventuálně mísa, lev a palma.

Literatura

Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 3., Praha 1980, s. 393. Srbice, kostel sv. Víta. Evidenční list kulturní památky – původní. Bohuslav Kümpel-Staňkovský, Staňkovsko, Staňkov 1940, s. 129. Petr David (ed.), 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, Praha 2002, s. 251.