LOKALITA: Svatý Tomáš
Okres: Český Krumlov
Kraj: Jihočeský kraj
GPS: 48.6412883N, 14.1055517E
Naviguj na souřadnicePřístup: Ke kostelu se lze dostat cestou z Přední Výtoně. Kostel má dva vstupy, jeden ze západu, druhý ze severu.
Zasvěcení: sv. Tomáš, dříve zasvěcen Božímu Tělu
Status: Farní kostel, od roku 1361 do roku 1520, poté filiální kostel příslušející k farnosti v Rychnůvku.
Stavební fáze
Kostel sv. Tomáše, resp. kostel Božího Těla, nechal vystavět Petr I. z Rožmberka v první polovině 14. století. Z původního kostela se zachovala sakristie s depozitářem, část severní zdi kněžiště a také část severní zdi lodi. Někdy kolem roku 1505 se začalo se stavbou nového a většího kněžiště, kde byla roku 1515 dokončena síťová klenba. Po dokončení kněžiště následovala výstavba větší plochostropé lodi.
POHLED NA KOSTEL OD JIHOVÝCHODU.
POHLED NA KOSTEL OD SEVERU.
Stavební podoba
Jednolodní kostel s polygonálně ukončeným kněžištěm, zaklenutým síťovou klenbou. Lomeným portálem v severní zdi se vchází do valeně klenuté sakristie, odkud stoupá při západní zdi schodiště do depozitáře v patře. Obdélná plochostropá loď je přístupna od západu lomeným portálem. Další vstup se nachází na severní straně a je kryt klenutou předsíní. V západním štítu lodi je z části na krakorcích vysazena zvonička.
POHLED NA ZÁPADNÍ PRŮČELÍ KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel, obklopený hřbitovem, byl založen pod hradem Vítkův Kámen zřejmě bez prvotní vazby na starší osídlení, které se později rozvinulo od křižovatky dál kolem cesty mířící k západu.
Vybavení kostela
Původní zařízení se nedochovalo. Sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory pocházející z roku kolem 1380 byly po zrušení svatyně v 18. století přeneseny do kostela ve Slavkově. K nejcennějším součástem vybavení dříve nesporně patřila svatotomášská Madona z doby kolem roku 1520, která byla přenesena do kostela v roce 1933 a v roce 1953 byla uložená v Alšově jihočeské galerii na Hluboké a dodnes je součástí její sbírky. Svatotomášská Madona byla vyhotovena z lipového dřeva. Objevuje se u ní velmi vzácný žánrový motiv, a to předávání jablka, který v českém sochařství kolem roku 1520 nemá obdobu. Socha především zaujme svou rozevlátou drapérií, kdy vzdutý plášť je ovládán iracionálním pohybem, kontrastujícím s poklidem Madoniny tváře, gesta a postavou rozmarného dítěte. Je pravděpodobné, že se typ sedící ženské postavy, jejíž kolena jsou obtáčena křivkou záhybů pláště, vyvinul v 70. letech 15. století v Podunají. Na prvním místě jejího vývoje stojí Madona z Tyrnau u Pasova, z doby kolem roku 1470, která bývá kladena do těsně blízkosti obou otců středodunajské plastiky pozdní gotiky, Gerhaerta z Leydenu a grafického díla mistra E. S.
Duchovní prvky
POUTĚ
V interiéru kostela visel obraz sv. Tomáše, kterému byla dávána zázračná moc, kvůli které byl u věřících ve značné úctě. Díky tomu ke kostelu směřovaly pravidelné poutě a procesí věřících, již od svého založení. Směřovaly k němu poutě i v době kdy se stal filiálním kostelem tedy po roce 1520. Naopak po jeho uzavření v roce 1771, na základě patentu císaře Josefa II., došlo k útlumu poutí. K obnově poutní tradice místa došlo v roce 1856, kdy o dva roky později zahájil kníže Schwarzenberg jako patron svatostánku na vlastní náklady důkladnou rekonstrukci kostela.Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Petr I. z Rožmberka byl jednou z nejvýznačnějších osobností své doby a spojencem Lucemburků. Významně zasahoval do běhu českého státu. Pravděpodobně jeho zásluhou byla sestavena v první polovině 14. století příručka procesního práva zvykového – tzv. Kniha rožmberská. Je vyobrazen na Vyšebrodském deskovém oltáři, významné památce 14. století. Rožmberkové byli nejvýznamnějším rodem v jižních Čechách a vlastnili obrovský majetek, díky němuž mohli podporovat duchovní aktivity i církevní stavby. Sv. Tomáš je všeobecně známý jako „nevěřící Tomáš“, kdy nevěřil v Kristovo vzkříšení, dokud se sám nepřesvědčí. Stal se apoštolem, je patronem architektů a stavitelů. Obvykle je zobrazen jako mladý muž s pravítkem, pásem a oštěpem, jakožto nástrojem jeho mučednické smrti.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Na severní stěně kněžiště nad vchodem do sakristie byla odhalena rozměrná nástěnná malba ze 14. století zachycující Pannu Marii s Ježíškem a Klanění Tří králů, kterou z části překryla přístavba pozdně gotického kněžiště. Za ozdobný prvek lze považovat válcové pruty, které vyrůstají ze zkrácených přípor mezi žebry po stranách osového okna v závěru kněžiště. Jsou zhotoveny v naturalistické formě osekaných sukovitých větví (něm. Astwerk). V jejich vrcholu je ze strany přiložen větvový kříž, který je s hlavním prutem iluzivně spojen – „svázán“ pomocí provazu, provedeného opět v kameni. Na levém z nich je ve vrcholu připojena nápisová páska, která původně nesla letopočet 1515 a kamenickou značku. I zde bychom mohli hovořit o principu nýtování žeber, které bylo převedeno do působivé formy – svazování sukovitých větví.
POHLED DO INTERIÉRU KOSTELA, KDE V ZÁVĚRU KNĚŽIŠTĚ LZE VIDĚT ASTWERK.