LOKALITA: Čečovice
Okres: Domažlice
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.5850958N, 13.0225606E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel se nachází na volném prostranství uprostřed obce Čečovice na křižovatce cest.
Zasvěcení: sv. Mikuláš
Status: Filiální kostel (farnost Holýšov).
Stavební fáze
Vrcholně gotický kostel pochází z druhé poloviny 14. století je díky své podobě architektonickou raritou regionu. První písemná zmínka pochází z roku 1356, není však jasné, zda již tehdy měl svou současnou podobu či zda šlo o jeho předchůdce. Ves s tvrzí a kostelem tehdy patřila rodu zemanů ze sousedního Bukovce, který ves v roce 1364 prodal členům významného rodu pánů z Velhartic. Právě oni jsou nejpravděpodobnějšími stavebníky této vrcholně gotické stavby. Kostel svatého Mikuláše se dochoval bez pozdějších přestaveb s výjimkou výrazné barokní věže se zvonicí, která byla vybudována nad sakristií v první čtvrtině 18. století. Je možné, že nahradila starší zvonici, ze které by pocházel její pozdně gotický zvon věnovaný Dobrohostem z Ronšperka před rokem 1506.
POHLED NA KOSTEL ZE SEVEROVÝCHODU.
POHLED NA KOSTEL ZE SEVERU.
Stavební podoba
Jednolodní kostel svatého Mikuláše je svou podobou, materiálem i vzhledem k místu, kde stojí, velmi ojedinělý. Jde o jedinou gotickou stavbu v plzeňském kraji, která je postavena z cihel. Pískovce bylo užito pouze pro složitější tesané architektonické články. Na východě má pětiboký presbytář a celá fasáda je pravidelně členěna vnějšími opěrnými pilíři zhruba ve dvou třetinách výše přerušenými drobnými sedlovými stříškami. Zbytky baldachýnů na pilířích po stranách hlavního vstupu odkazují na nedochovanou sochařskou výzdobu. Mezi pilíři jsou proražena štíhlá okna s pozdně gotickými kružbami. Z architektonického hlediska je zajímavá západní stěna kostela, jejíž plochost narušuje pouze rozetové okno. Ve štítě nad ním stěna ustupuje a je kryta slepým kružbovým panelováním v šíři zdi. Zajímavý je vstupní ústupkový portál do kostela na jižní straně, který zaujme svým vysokým vimperkem s vepsanými paprskovitými kružbami. Ze severu je do půdorysu stavby vnořena čtyřúhelníková sakristie a z ní se tyčící barokní věž se zvonicí. Druhá drobnější osmiúhelníková vížka na severní straně poblíž západního průčelí je taktéž zčásti zapuštěná ve zdi a kryje úzké točité schodiště vedoucí z lodě na západní tribunu. Římsa pod střechou kostela je zdobena plastickým vlysem se směsicí zvířecích a rostlinných motivů. Uvnitř je kostel zaklenut čtyřmi klenebními poli s klínovými žebry.
POHLED NA ZÁPADNÍ PRŮČELÍ KOSTELA.
POHLED NA PRESBYTÁŘ KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel stojí v rovinaté krajině podél toku Chuchle, stranou významnějších cest.
Vybavení kostela
neznámé
Duchovní prvky
VIMPERK
Vimperk je jedním z řady prvků gotického slohu, které zdůrazňují vertikalitu stavby, její „tah do výše“. Často přitom částečně zakrývá vodorovné prvky fasády, které od této vertikality odvádí pozornost. Čečovický kostel sice nemá fasádu členěnou římsami, vysoký vimperk zdvojnásobující výši portálu i tak plní svou funkci a nutí přicházejícího návštěvníka zdvihat oči od země směrem k nebi.UMÍSTĚNÍ VSTUPU NA JIŽNÍ STRANU
Kněžiště evropských křesťanských kostelů jsou umisťovány tradičně na východní stranu směrem ke Svaté zemi a hlavní vstupy do kostelů většinou na opačnou – tedy západní – stranu tak, aby byla zachována základní symetrie. Důvodem pro umístění vstupu z boku kostela byla povětšinou prostorová omezení obzvláště ve stísněných centrech středověkých měst. To ovšem není případ čečovického kostela, který stojí na volném prostranství. Absence portálu na západní straně je o to zřetelnější, že stěna zde byla ponechána téměř zcela prázdná a plochá. Neméně podivuhodné je zvolené umístění vstupního portálu na jižní straně mezi dva blízko přilehlé opěrné pilíře, které vyvolává jistý dojem stísněnosti v kontrastu s tradičními široce rozevřenými portály gotických průčelí.
POHLED NA KOSTEL Z JIHU.
JIŽNÍ VSTUP DO KOSTELA SE ZDOBNÝM VIMPERKEM.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Majiteli a pravděpodobnými stavebníky kostela svatého Mikuláše byli v druhé polovině čtrnáctého století tři bratři z rodu pánů z Velhartic. Všichni tři drželi významné funkce na dvoře Karla IV. Nejblíže ke králi z nich měl Bušek mladší z Velhartic, který byl – stejně jako jeho otec – královým dlouholetým komorníkem a později byl v roce 1357 jmenován nejvyšším císařským hejtmanem v tzv. Nových Čechách v Horní Falci. Čečovické panství Velharticů s tvrzí a kostelem sv. Mikuláše leželo příhodně na půl cesty mezi Prahou a Sulzbachem, kde Bušek jako nejvyšší hejtman Nových Čech sídlil. V zemích Koruny české lze pro výjimečně zdobný čečovický kostel jen obtížně hledat možné paralely. Naopak nápadnou slohou podobnost lze nalézt v městském kostele svatého Jana Křtitele v Nabburgu, který také leží na cestě, kudy Bušek mladší z Velhartic cestoval mezi Sulzbachem a Prahou. Ten byl stavěn v průběhu první poloviny 14. století a v době, kdy Velhartici zakoupili Čečovice, na něm probíhaly dokončující práce. Na obou stavbách pravděpodobně pracovali kameníci vzešlí z katedrální stavební hutě v Řezně. Svou roli ve volbě cihel jako stavebního materiálu mohl hrát nejmladší z bratří Jan, který se v roce 1356 stal kanovníkem ve Vratislavi, patrně nejvýznamnějším centru cihlové gotiky v tehdejších zemích Koruny české. Vnitřní dispozice čečovického kostela – kde kněžiště není nijak odděleno od lodě a svými rozměry připomíná spíše kapli – mohla být převzata z plánované přestavby kaple Všech svatých na Pražském hradě. Právě tam sloužil prostřední z bratrů Václav z Velhartic jako jeden z kanovníků kolegiální kapituly. Zasvěcení svatému Mikuláši jistě souvisí s úctou, kterou mu císař a český král Karel IV. prokazoval. V jeho přítomnosti totiž došlo k údajnému zázraku s krvácejícím prstem svatého Mikuláše, který byl uložen v pražském klášteře klarisek již od jeho založení svatou Anežkou v roce 1233. Karel si poté tuto relikvii od kláštera vyžádal a vystavil právě v kapli Všech svatých na Pražském hradě.