LOKALITA: Velhartice
Okres: Klatovy
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.2602547N, 13.3822156E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel sv. Máří Magdalény se nachází nedaleko obce Velhartice. Je obklopen polem a hřbitovem.
Zasvěcení: sv. Máří Magdaléna
Status: Farní kostel.
Stavební fáze
V roce 1373 farář jménem Zdat zahájil stavbu druhého velhartického kostela. V 16. století byl kostel pozdně goticky přestavěn, z této doby pochází síťová klenba v lodi kostela. V 16. století byla taktéž přistavěna severovýchodní předsíň, ve které se nachází sklípková klenba. Později byla stavba upravena v 19. století. Dnes je v havarijním stavu. Během své šestisetleté existence byl kostel několikrát opravován, nověji v roce 1947, 1968–1969 a 1997. V roce 1997 byl zpracován projekt celkovou rekonstrukci kostela, ale jak se však postupně ukázalo, oprava byla provedena neodborně, za použití nekvalitního materiálu. Aby kostel zůstal uchován budoucím generacím, vzniklo v lednu roku 2009 sdružení, které si dalo za cíl provést opravu stavby a zabránit tak jejímu postupnému zničení.
Stavební podoba
Kostel sv. Máří Magdalény je neorientovaná omítaná stavba obdélné dispozice s trojboce uzavřeným presbytářem, sedlovou střechou a polygonální zvoničkou s lucernou s cibulovitou stříškou. Průčelí je hladké, vyvrcholené štítem. V přízemí je vstup zakončený lomeným obloukem. Po stranách průčelí jsou postavené nárožní opěráky z lomového zdiva. Hlavní vchod je zakončený půlkruhovým obloukem a zakrytý předsíní v levé boční zdi kostela. Předsíň s trojúhelníkovým štítem je sklenuta renesanční sklípkovou klenbou. V interiéru kostela se nachází žebrová klenba s klínovitě profilovanými žebry. Hlavní loď kostela je 20,3 m dlouhá a 8,38 m široká, je vydlážděna zčásti obyčejným kamenem, zčásti cihlami.
POHLED NA SKLÍPKOVOU KLENBU V PŘEDSÍNI KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel se nachází na vršku nedaleko obce a je obklopen hřbitovem, který je obehnán masivní kamennou zdí.
Vybavení kostela
Umělecky i historicky cennou součástí vybavení kostela byl pozdně gotický malovaný a řezaný oltář zvaný „_Velhartická archa_“. Jedná se o kvalitní řezbářskou práci dvoukřídlé oltářní archy s deskovou malbou, pocházející z období 1490-1500. iž v roce 1902 byl přesunut do Národního muzea. Dnes se Velhartická archa, spolu se sochou Assumpty s dítětem, nachází ve Sbírkách starého umění v Národní galerii v Praze. Současná obrazová výzdoba kostela je dílem velhartického občana Václava Koželuha.
POHLED DO LODI KOSTELA NA VELHARTICKOU ARCHU.
Duchovní prvky
SÍŤOVÁ KLENBA
V hlavní lodi se nachází síťová klenba z 16. století. Síťová klenba vzniká jako průsečík několika valených kleneb, na nichž se dekorativní žebra splétají v pravidelný síťový vzorec. Tento typ klenby vznikl původně v německých zemích. Síťová klenba presbytáře svatovítské katedrály na pražském hradě představuje tvůrčí vrchol díla Petra Parléře. V jižních Čechách byla poprvé použita v kostele sv. Jiljí v Milevsku.SKLÍPKOVÁ KLENBA
V severovýchodní předsíni se nachází sklípková klenba z 16. století. Sklípkové klenby jsou příkladem nápaditého uplatnění cihel. Bývá nazývaná také diamantová. Žebra zde zcela mizí, dekorativní funkci přebírá plasticky působivé, kontrastní sestavení ploch a plošek kápí. Objevila se v Sasku a výrazně ovlivnila architekturu řady kostelů v jižních a jihozápadních Čechách. Jedny z prvních sklípkových kleneb najdeme v německé Míšni.Duchovní kontext
POVĚST
Dle pověstí patří kostel ve Velharticích patří k nejděsivějším místům v České republice. Zvláštní jsou tmavé skvrny na zděném štítu kostela, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novou omítku či nátěr, pak se znovu objeví. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené oživlým umrlcem. Jiní si myslí, že jde o obličej jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula. Lidé si vyprávějí, že před dávnými časy, v dobách, které už nepamatuje zřejmě žádný ze stávajících náhrobků, se zde prý odehrálo cosi děsivého, od čehož místo nebylo očištěno. Událost prý později inspirovala Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843. Zde se podle vyprávění nacházel vojákův hrob, a zde se v márnici ukrývala i jeho oběť. Další pověsti hovoří o tom, že na místě dnešního kostela kdysi stával dřevěný kostel, do nějž se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a lidé uhořeli zaživa. Na hřbitově by se měl nacházet i neoznačený hromadný hrob, kde byli pohřbeni zavraždění sudetští Němci během jejich drastického odsunu po druhé světové válce. S obcí se pojí i další tragické události, o nichž si lidé vyprávějí. Zdejší hrad, který vlastnil v 17. století španělský voják a dobrodruh Martin de Hoeff-Huerta, který udělal rychou kariéru v císařském katolickém vojsku, má být propojený s kostelem podzemní chodbou. Huerta prý obyvatele obracel na katolickou víru tak krutými způsoby, že v hradní hladomorně umučil desítky lidí.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Kostel je zasvěcen sv. Máří Magdaléně, tedy Marii z Magdaly, kajícnici, ztotožněné církevní tradicí s cizoložnou ženou z evangelií. Sv. Máří Magdalena, dle tradice sestra sv. Marty a Lazara, lnula ke Kristu velkou láskou a neopustila Ježíše ani na jeho poslední cestě na Golgotu. Spolu s dalšími ženami šla k hrobu pomazat Kristovo tělo mastmi, ale nenalezly jej. Máří Magdaleně se dostalo zvláštního vyznamenání tím, že ona první spatřila Vykupitele, který vstal z mrtvých. Zeptal se jí: „_Koho hledáš_?“ A oslovil ji pak vlastním jménem „_Marie_!“. Dal se jí poznat a učinil ji první zvěstovatelkou velikonoční radosti. Je patronkou kajícníků, studentů, zajatců, svedených, zahradníků a dalších řemesel. Jejími atributy jsou nádobka s mastí, kříž, kniha a lebka. Bývá zobrazována také jako kajícnice v jeskyni nebo nesena anděly.