LOKALITA: Hořice na Šumavě
Okres: Český Krumlov
Kraj: Jihočeský kraj
GPS: 48.7656767N, 14.1777064E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel s areálem se nalézá na terase ve spodní (východní) části náměstí uprostřed plochy bývalého hřbitova, který je obehnán z větší části ohradní zdí.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROVÝCHODU.
Zasvěcení: sv. Kateřina
Status: Farní kostel.
Stavební fáze
Původně raně gotický kostel je doložen v polovině 13. století. Chrám prošel významnou pozdně gotickou přestavbou na přelomu 15. a 16. století. Před a kolem roku 1487 bylo budováno kněžiště se síťovou hvězdovou klenbou, která byla dokončena počátkem 90. let 15. století. Na počátku 16. století byla do starších obvodových zdí vložena síťová klenba dvoulodí, západní kruchta a jižní vstupní portál. Architektura kostela je významným dokladem produkce rožmberské stavební huti kolem roku 1500.
POHLED DO KNĚŽIŠTĚ SE SÍŤOVOU HVĚZDOVOU KLENBOU.
POHLED DO LODI A NA KRUCHTU KOSTELA.
Stavební podoba
Kostel sv. Kateřiny je dvoulodní s pětiboce zakončeným presbytářem. Jehož prostým pláštěm prorůstají subtilní, avšak kamenicky bohatě členěné opěrné pilíře. K severní straně presbytáře přiléhá obdélná kaple, ze které vede vstup do sakristie. Na severní straně lodi se připojuje nízký přístavek valeně klenuté předsíně severního vstupu, který byl v minulosti změněn na kapli Božího hrobu. Na jižní straně lodi se nalézá předsíň. Západní průčelí kostela kryje hranolová zvonice s jehlancovou střechou, doprovázená po stranách párem schodišťových přístavků.
POHLED NA PRESBYTÁŘ KOSTELA.
POHLED NA VĚŽ KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel je významným urbanistickým prvkem, který zásadně dotváří charakter zástavby náměstí a svou hmotou se výrazně uplatňuje při dálkových pohledech na obec prakticky ze všech stran i okolních kopců a vytváří tak její charakteristické panorama.
Vybavení kostela
Zařízení kostela je pseudogotické z konce 19. století.
Duchovní prvky
SANKTUÁŘ
Sanktuář v severní stěně kněžiště uzavírá původní kovaná mříž s úchytem zdobeným obsahově příznačnou hlavou beránka jako poukazem na v minulosti uschovanou Nejsvětější svátost. Polygonální konzola nese obdélnou schránku vrcholící štítkem ve tvaru oslího oblouku. V tympanonu štítku je letopočet 1487 a iniciály TH, což je monogram vyšebrodského opata Tomáše Hohenfurtera von Wels. I přes četné nátěry je zřejmá velmi jemná kamenická práce s pečlivě provedeným detailem.KROPENKA
Kropenka, která je reliéfně zdobena, se nachází vlevo od vstupu do severní kaple. Na polygonálním, ve stěně částečně zapuštěném kalichu lze rozeznat kolčí štítky s reliéfně provedenými cechovními symboly. Jde o radlici, nebo sekeru, podkovu a preclík. Kropenka tak představuje jeden z mála dokladů účasti cechovních organizací na přestavbách kostelů v rámci jižních Čech.
POHLED NA SANKTUÁŘ A KROPENKU.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Tradice hořických pašijových her sahá až do 13. století, kdy zde byly prvně uvedeny mnichy z kláštera ve Vyšším Brodě. Ve 14. století dosáhly hry velké obliby. V době husitských válek a za třicetileté války pak ovšem upadly až na úroveň prostého selského divadla. Jejich bývalou slávu obnovil v roce 1816 hořický tkadlec Paul Gröllhesel, který napsal text pro pašijové hry s názvem: _“Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista – truchlohra o pěti jednáních s předehrou“_ a tím fakticky založil novou tradici hořických pašijí. Sv. Kateřina se řadí mezi panny mučednice. Dle legendy římský císař Maxentius po ní zatoužil a pokusil se argumentací podvrátit její víru. Když neuspěl, povolal 50 filozofů, kteří ji měli v učené disputaci porazit. Avšak i oni byli obráceni na křesťanskou víru a zaplatili za to životem. Pro Kateřinu císař navrhl mučidla sestávající ze čtyř kol opatřených železnými hřeby, ke kterým byla přivázána. Úder blesku však kola zničil. Poté byla Kateřina sťata. K jejím hlavním atributům patří kolo, buď celé, nebo rozlomené.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
V roce 1918 se na farní půdě nacházelo torzo sochy Panny Marie s Ježíškem, která seděla na gotické lavici, nejspíš byla součástí tehdejšího Mariánského oltáře, socha byla datována do konce 15. století. Panně Marii scházela hlava i ruce. Nyní je toto dílo nezvěstné.