LOKALITA: Semněvice

Okres: Domažlice

Kraj: Plzeňský kraj

GPS: 49.5964219N, 12.9293333E

Naviguj na souřadnice

Přístup: Kostel sv. Jiří se nachází na mírném kopci na okraji obce Semněvice.

Zasvěcení: sv. Jiří

Status: Farní kostel.

Stavební fáze

Kostel sv. Jiří je jádrem gotická stavba z 14. století. Podle údajů v literatuře zde stál kostel již ve 13. století, ale nelze určit, zda se jednalo o současný, zda byl přestavěn, nebo vystavěn zcela nový. Ve 14. století spadal kostel pod kapitulu sv. Apolináře v Praze. Zbarokizován byl v roce 1638, v jádru gotická loď byla prodloužena před rokem 1757 a sklenuta. Klenba lodi byla později doplněna stropními malbami od horšovskotýnského malíře A. Krause. Kostel byl přestavěn později v 19. století. Při rozsáhlých opravách kostela v letech 1993–1995 byla zpevněna staticky narušená věž a překryta střecha.

POHLED NA KOSTEL Z JIHOVÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL Z JIHOVÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL ZE SEVERU.

POHLED NA KOSTEL ZE SEVERU.

Stavební podoba

Stavba kostela je orientovaná. Skládá se z obdélné lodi, presbytáře s polygonálním závěrem a čtyřboké věže. Interiér hlavní lodi je osvětlen třemi páry oken. Průčelí lodi člení pilastry. V západním poli severní fasády je kamenný portál doplněný _trautmansdorfským_ znakem. Západní průčelí dělí pilastry, v nichž je střední mělký rizalit a celek ukončuje hlavní římsa s volutovým štítem.

POHLED NA KOSTEL ZE SEVEROZÁPADU.

POHLED NA KOSTEL ZE SEVEROZÁPADU.

POHLED NA KOSTEL Z VÝCHODU.

POHLED NA KOSTEL Z VÝCHODU.

Zasazení do krajiny a historický význam místa

Kostel sv. Jiří se nachází v nejvýše položeném místě při jižním okraji obce.

Vybavení kostela

Vybavení kostela je převážně barokní.

Duchovní prvky

SANKTUÁŘ

V severní zdi kostela se nachází gotický sanktuář. Eucharistický svatostánek je nejposvátnějším místem v katolických kostelích, neboť je určen pro uložení posvěcené hostie uložené v liturgické nádobce. Do sanktuária má přístup pouze kněz nebo člověk knězem pověřený, nikdo jiný do něj nesmí nic vkládat, nebo s ním jakkoli manipulovat.

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO

V blízkosti kostela se nachází monumentální osmiboký sokl, v jehož středu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Zvětralé torzo světce je datováno chronogramem na soklu do roku 1747. Původně snad v těchto místech stávala kaple nebo jiná stavba neznámého využití.

TVRZ

Zdejší tvrz je zmiňována v roce 1548. Místo tvrze se dosud nepodařilo lokalizovat. Stávala pravděpodobně v přímé blízkosti kostela sv. Jiří.

Duchovní kontext

HISTORICKÝ

První zmínka o obci Semněvice (_Sempneywitz_) pochází z roku 1264. Plebánií (středověkou venkovskou farností) se staly Semněvice před rokem 1356 a samotný kostel je připomínán prvně v roce 1384. V letech 1428–1435 v Semněvicích působil farář Václav z Mutěnína, Wenzel von Muttersdorf. V roce 1587 patřily Semněvice k horšovskotýnskému královskému panství a je zde uváděno 19 dvorů. Matriky jsou zde vedeny od roku 1640, obyvatelstvo bylo až do poloviny 20. století německé.

VÝZDOBA A IKONOGRAFIE

Zprávy o životě sv. Jiří nejsou věrohodné. Obvykle je uznávána jen zpráva o jeho mučednické smrti na začátku 4. století, kterou podstoupil v palestinském městě Lyddě, blízko dnešního Tel Avivu, a nad jeho hrobem byla postavena bazilika. Jeho úcta byla šířena na Východě i na Západě, zvláštní úctě se těší v Řecku, v Rusku a v Anglii. Vedle těchto je patronem rytířských řádů a skautů, dále Benátek, Německa, Janova, Portugalska a Katalánie. Hlásí se k němu i vojáci, jezdci, zbrojíři, řezníci, rolníci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, artisté, pocestní a chudáci. Jeho atributy jsou drak, s nímž podle legendy bojoval, kolo, korouhev, kůň a brnění. Svátek sv. Jiří je připomínán 24. dubna.

Literatura

Jan Pešta, Encyklopedie českých vesnic vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách – díl III. – Západní Čechy, Praha 2005, s. 313. Petr David – Jiří Berger, Chodsko – Domažlicko, Praha 2009, s. 168. Zdeněk Wirth – Antonín Bartušek, Umělecké památky Čech, Praha 1957, s. 681. Hynek Rulíšek, POSTAVY, ATRIBUTY, SYMBOLY, Hluboká nad Vltavou 2006.