LOKALITA: Cham West – Katzberg
Okres: Cham
Kraj: Horní Falc
GPS: 49.2329814N, 12.6582606E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel se nachází ve středu historické části vesnice Katzberg, obklopený je hřbitovem. Volně přístupný.
Zasvěcení: sv. Jiljí
Status: Filiální kostel.
Stavební fáze
Románský kostel s dominantní věží je písemně doložen ve 2. polovině 12. století jako součást nově budovaného hradu Katzberg. Spojen je především s markrabětem Diepoldingem, který po výstavbě hradu získal predikát „z Katzbergu“ (Isenrih de Kacperc). Existence starší svatyně na místě románského kostela se sice předpokládá, ale není doposud ničím podpořena. Románský kostel je samostatně stojící, obklopuje ho hřbitov obkroužený hřbitovní zdí. Severní část kaple byla dřevěným přemostěním spojena s hradním komplexem, díky tomu se zde snoubila románská církevní stavba s vrcholně středověkou světskou architekturou. Obecně se podoba komplexu výrazně neměnila až do roku 1641, kdy byla hradní část zničena během třicetileté války. Hrad byl obnoven, ale jeho finální zánik podpořil rozsáhlý požár roku 1874, kdy z něj zůstaly jen ruiny. Oheň se poškodil i kostel, zničil krov a zapříčinil pád zvonů umístěných ve východní věži.
POHLED NA KOSTEL OD JIHOVÝCHODU.
Stavební podoba
Celý kostel je vystavěn v románském slohu, ačkoliv horní polovina dominantní věže je řazena již do jeho pozdní fáze. Jedná se o samostatný obdélný objekt stojící uprostřed malého vesnického hřbitova. Dominantu stavby tvoří na východní straně připojená čtvercová chórová věž s křížovou klenbou a hrotitou jehlancovou střechou. Věž o rozměrech 5 x 5 metrů ve své spodní části ukrývá hlavní barokní oltář. Vyšší patro věže obsahuje pouze románská štěrbinová okna, kterým však dominuje v posledním patře usazená čtveřice sdružených oken. Vstup do horních pater věže je umožněn z podkroví hlavní lodi. Do lodi se nyní vstupuje ze západu skrze románský portál osazený mohutnými železnými dveřmi s gotickým zámkem se třemi pevnými závorami. V době vzniku kostela byl vstup nejspíše z jižní strany, na což může odkazovat dodnes patrné zaklenutí vstupu viditelné na jižní zdi. Loď kostela je tvořena obdélným štíhlým prostorem s plochým stropem, díky čemu se do svatyně vejde přibližně 80 osob. Sál obsahuje galerii, která byla mimo nynější schodiště přístupná i zmiňovaným vyvýšeným vstupem zakrytého dřevěného přemostění z hradních prostor. Důkazem tohoto přemostění jsou zbytky kamenné konzole patrné na vnější severní straně. Jako poslední je ke kostelu připojena na jižní straně zvenku sakristie o rozměrech ca 3,5 x 2 metru, s bočním vstupem přímo do lodě. Celá stavba, původně v románském slohu, je vyzděna ve spodní části z velkých nepravidelných kvádrů a v horní části z lomového kamene. Nároží věže je opatřeno armováním a zakončeno stupňovitou korunní římsou stejně jako hlavní sál. Loď nese sedlovou střechu a zajímavostí je, že všechna nynější okna v lodi jsou pozůstatky minulých přestaveb. V roce 1983 probíhala rozsáhlá rekonstrukce, která objevila nejen původní románské, ale i gotické a renesanční prvky stavby. Namátkou lze zmínit nástěnné malby s vyobrazením svatých, dekorativní malby z 16. století zajištěné okolo oken lodě a mimo jiné i dva gotické svatostánky (výklenky) vetknuté ve zdivu při schodišti do kazatelny.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.
POHLED NA JIŽNÍ STRANU KOSTELA A PŘIPOJENOU SAKRISTII.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Vybavení kostela
barokní
POHLED DO INTERIÉRU KOSTELA.
Duchovní prvky
VĚŽ
Celkově románské věže odkazují na tradici benediktinského stavitelství, které se hojně šířilo napříč celou střední Evropou v 11-12.století. Románský sloh je ve své podstatě důsledek dokončené christianizace Evropy a měl jediný cíl, a to poskytnout útočiště pro pokání, očistu duše a učení církevní svátosti. Vliv hornorýnské architektury tak můžeme brát jako prostředek přejímání a šíření vzdělanosti, která se zajisté dostala i k pánům z Katzbergu, kteří svatyni nechali vystavět.
POHLED NA VĚŽ KOSTELA.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Z pohraničního hradního komplexu se po konfliktech a požárech stala ruina a v jeho blízkosti se dochoval pouze kostel sv. Jiljí. Už jen to naznačuje pomíjivost i význam svatostánku pro přilehlou ves a její okolí. Zbožnost byla pro obyvatele Katzbergu podstatnou částí každodenního života, o svatyni se starali a chránili ji, proto dodnes můžeme obdivovat dochovanou architekturu a původní součásti interiéru.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Sv. Jiljí [Ægidius] (ca 640 – 710) byl údajně původem z Athén a měl zasvětit celý svůj život bohu. Po úmrtí jeho rodičů rozdal veškerý svůj majetek chudým a sám se rozhodl pro život poustevníka. Podle legendy se rozhodl pro život v lese, kde se měl živit mlékem ochočené laně. Jednoho dne měl údajně vizigótský král na lovu vystřelit po lani, ale zasáhl Jiljího. Jiljí přežil a král si ho natolik oblíbil, že mu nechal v lese vystavět klášter, kterému se stal opatem. Jiljí nabídl pomoc i samotnému papeži v Římě, který ho za služby bohu odměnil klášterními dveřmi z cypřišového dřeva. Pro svou rozhodnost darovat vše ostatním se sv. Jiljí stal patronem chudých a žebravých. Dále je také patronem kojících matek v návaznosti na legendu o lani a v neposlední řadě zaštiťuje i tělesně postižené, jakožto byl sám postřelen šípem. Není tedy divu, že poznávacími atributy se stala laň a šíp a poustevnický hábit. Zasvěcení kostela právě svatému Jiljí ukazuje na misijní a monastické vazby založení. Tomu nasvědčuje i fakt, že výstavba románského kostela předcházela hradnímu komplexu. Sv. Jiljí jako patron měl chránit lid od chudoby a neustále připomínat životní skromnost a ochotu pomáhat ostatním. Symbolicky se zde mohlo odkazovat také na pobyt Jiljího v lese, tedy v místě odloučeném od centrálního dění, jímž středověké pohraničí jistě bylo. Život sv. Jiljí byl zároveň obrazem ctností hodných posmrtného setrvání v království nebeském po boku Pána Ježíše Krista. Také dominantní věž kostela měla stále připomínat věže Nebeského Jeruzaléma, do kterého se dostane pouze zbožná a čistá duše.