LOKALITA: Brod nad Tichou
Okres: Tachov
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.8350239N, 12.7466858E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel s rozsáhlým hřbitovem a přilehlou farou zaujímá dominantní polohu na návrší nad zbytkem obce Brod nad Tichou.
Zasvěcení: sv. Jakub Větší
Status: Filiální kostel příslušící pod římskokatolickou farnost Planá u Mariánských Lázní.
Stavební fáze
Z raného, případně vrcholně středověkého kostela se v současné stavbě pravděpodobně nic nedochovalo. Podle pověstí stál předchůdce kostela ještě výše východním směrem než dnešní stavba. Prameny uvádí první písemné zmínky o zdejším kostele v odlišných letech, v roce 1332, 1352 nebo 1369. Nejstarší dochovanou částí je presbytář, který vznikl jako novostavba na konci 15. nebo počátku 16. století. K jeho původním prvkům se řadí klenba, vítězný oblouk, opěrné pilíře, portál do sakristie, okna a nástěnný sanktuář. K presbytáři přiléhá barokní loď s věží, umístěnou v jejím průčelí. Ze stejného období pochází kruchta se emporami, členění fasády a štít. Nákladná rekonstrukce kostela proběhla na konci 20. století a v nedávné době byl restaurován oltář, sanktuář a hřbitovní zeď.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROVÝCHODU.
Stavební podoba
Jednolodní kostel sv. Jakuba Většího je na západě opatřen hranolovou věží a na východě je uzavřen pětibokým presbytářem s opěráky. Presbyterium je klenuté křížovou žebrovou klenbou a hvězdicovou žebrovou klenbou v závěru. V presbytáři se dochovala hrotitá okna s pozdně gotickými kružbami a sanktuář. Na severní straně k němu přiléhá sakristie. Loď je klenutá křížovou žebrovou klenbou a zdobena malbami z roku 1817 od malíře Kryštofa Maura Fuchse. Prostor lodi dotváří kruchta a postranní empory. Hladká fasáda lodi je členěná pilastry, které spolu s horizontálními prvky vytváří pravoúhlé rámce, tzv. lizénové rámy. Do nich jsou zasazena půlkruhově uzavřená okna zdobená šambránami.
POHLED NA PRESBYTÁŘ KOSTELA.
POHLED NA JIŽNÍ STRANU KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Pahorek s kostelem, přilehlým hřbitovem, budovami bývalé fary a zaniklým hradem vystupuje na východní straně obce. Kostel je významnou krajinnou dominantou západních Čech. Je ze třech stran obehnaný ohradní zdí, která vymezuje plochu hřbitova. Hlavní brána se nalézá v západním úseku zdi po jižní straně věže. Jižně od kostela stojí barokní fara, k níž vede další branka v ohradní zdi a navazuje na její západní průčelí. Další vstupní bránu lze nalézt mezi farou a hřbitovem.
POHLED NA KOSTEL OD JIHOZÁPADU.
Vybavení kostela
Zařízení kostela je většinou barokní. Výjimkou je pozdně gotická křtitelnice z doby kolem roku 1500.
Duchovní prvky
KAMENNÝ SANKTUÁŘ
Nástěnný kamenný sanktuář pochází z konce 15. století. Schránku na oltářní svátosti zdobí oslí oblouk, fiály a hlava Krista. V roce 2021 bylo gotické kamenicky zpracované sanktuárium restaurováno.VĚŽ
V ose západního průčelí předstupuje vysoká hranolová věž ukončena cibulovou střechou s lucernou. Ve zvonici visí dva zvony, z nichž větší je datován letopočtem 1590. Věž je členěna nárožními pilastry a vybavena půlkruhovými a oválnými ležatými okny.
POHLED NA VĚŽ KOSTELA.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
První písemná známka o obci pochází z roku 1243. V roce 1379 je lokalita poprvé nazývána městečkem s farním kostelem a tvrzí. Od roku 1414 je Brod zmiňován jako součást plánského panství, k němuž s krátkými přestávkami náležel až do konce feudalismu. Název obce souvisí s jejím důležitým strategickým umístěním. Jeho německý název Bruck a latinský Pons neboli most, souvisí s přechodem přes potok Tichá čili Hamerský potok při důležité severojižní komunikaci Planá – Bor. Patrně kolem poloviny 14. století byl v důsledku rozvoje výhodněji položeného sousedního města Planá růst Brodu utlumen. Jeho vzestup ukončil křižácký nájezd v období husitských válek.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Kostel v Brodu nad Tichou je zasvěcen apoštolovi Jakubovi, který bývá rovněž nazývaný jako Větší, Starší či Zebedeův. Sv. Jakub byl synem galilejského rybáře Zebedea a matky Marie Salome. Jeho mladším bratrem byl apoštol sv. Jan Evangelista. Podobně jako jeho bratr Jan doprovázel Jakub Krista při jeho veřejné činnosti. Byl přítomen při Proměnění Páně, zasedl s Kristem při Poslední večeři a doprovázel ho na Olivetskou horu. Řada legend pocházejících ze středověku vypráví o jeho misijní cestě do Španělska, kde měl v Zaragoze hlásat evangelium. Na vrcholku sloupu z jaspisu se mu měla zjevit Panna Marie a měla mu poručit založit kapli, dnešní chrám Neustra Señora del Pilar. V roce 44 byl v Jeruzalémě zajat, Herodem Agrippou odsouzen k smrti a popraven. Kult sv. Jakuba se šířil od 9. století, kdy byl objeven světcův hrob ve španělském poutním centru, v Santiagu de Compostela. Jako patron poutníků bývá zobrazován s poutnickou lahví, brašnou, s kloboukem na hlavě a mušlí, která původně sloužila poutníkům k nabírání vody. V ruce drží hůl a někdy meč, kterým byl popraven.