LOKALITA: Horšovský Týn
Okres: Domažlice
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.5209507N, 12.9220319E
Naviguj na souřadnicePřístup: Poutní místo na mírné vyvýšenině je přístupné od města štěrkovou cestou lemovanou lípovou alejí.
Zasvěcení: sv. Anna
Status: Filiální kostel, farním kostelem horšovskotýnské farnosti je kostel sv. Petra a Pavla.
Stavební fáze
Velká část původní pozdně gotické podoby kostela sv. Anny se dochovala dodnes. Z první čtvrtiny 16. století pochází široká prostorná loď, která původně nebyla kamenně zaklenutá, byť to patrně bylo plánováno vzhledem k vnějším opěrákům, které obíhají celou stavbu. Zaklenuto bylo již od počátku kněžiště. Jeho síťová klenba vykazuje podobnost s klenbou kněžiště benediktinského klášterního kostela sv. Ulricha a sv. Afry v Aušpurku, jehož obnovu vedl v poslední čtvrtině 15. století Burkhard Engelberg. Věž kostela svaté Anny byla nejprve postavena zhruba do poloviny výšky, poté bylo zastřešeno kněžiště a stavba věže pokračovala. Cibulová báň věže, nová sakristie před kněžištěm, okolní kapli a západní průčelí kostela s hrobkou jsou pak výsledkem pozdějších barokních dostaveb.
POHLED NA SÍŤOVOU KLENBU KNĚŽIŠTĚ KOSTELA.
POHLED NA PRESBYTÁŘ A SAKRISTII KOSTELA.
Stavební podoba
Na nižší a užší kněžiště navazuje prostornější kostelní loď. V místě jejich styku k nim ze severu přiléhá kostelní věž s vysokou cibulovou bání. Pod západním průčelím s volutovým štítem je přistavěna suterénní hrobka rodu Trauttmansdorffů. Exteriér celé stavby je vyjma západního průčelí pravidelně dělen osmnácti vnějšími opěráky. Tři gotická okna v závěru kněžiště byla zaslepena a nad přistavěnou novou sakristií s mansardovou střechou bylo proraženo barokní kasulové okno. Zbylá gotická okna byla zkrácena. Kostelní loď je uvnitř zaklenuta cihlovou valenou klenbou, nakoso postavené cihly byly využité také na podlaze. Interiér je výrazně upraven rokokovou iluzivní výmalbou a štukováním. Přímo z lodi vede také schodiště na kruchtu a dále do krovu. Stěny kněžiště jsou horizontálně členěny dvěma dekorativními pásy z terakoty.
POHLED NA ZÁPADNÍ PRŮČELÍ KOSTELA.
POHLED NA KLENBU LODI.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Kostel stojí stranou Horšovského Týna, asi 2 km jihozápadním směrem od centra města, obklopen lesíkem. Před vybudováním kolem procházející silnice I. třídy byl vzhledem ke svému okolí mírně vyvýšen, proto se o něm v místní tradici mluví také jako o kostelu sv. Anny Na Vršíčku.
Vybavení kostela
Vybavení kostela bylo zdevastováno mezi lety 1951 až 1990. Hrobky byly opakovaně vykrádány. Dochovaly se tři silně poškozené sochy, které jsou dnes uloženy na zámku v Horšovském Týnu a kamenný oltář. Zbývající dřevěné vybavení kostela bylo na příkaz ministerstva kultury spáleno v roce 1984.
POHLED DO INTERIÉRU KOSTELA.
Duchovní prvky
ALIANČNÍ ERB
Na severní stěně kostela nad vstupem do staré sakristie je ve zdobném pásu, který obíhá kněžiště, vyobrazen kamenný alianční erb manželů Volfa Dobrohosta z Ronšperka (s berany a jeleny) a Ziguny z Gutštejna (s trojím jelením parožím). Erby po stranách přidržují lvi – štítonoši. Volf Dobrohost z Ronšperka totiž převzal se svou ženou úlohu hlavního mecenáše po svém bratru Jiřím z Ronšperka. Ten se vysvěcení chrámu – na jehož založení měl hlavní podíl – nedožil a zemřel rok před dokončením stavby.
KAMENNÝ ALIANČNÍ ERB.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Podle pověsti se na místě dnešního kostela rozkládalo na konci 15. století pole horšovskotýnského měšťana Křečka. Ten zde vyoral drobnou sošku sv. Anny z tmavého dřeva. Křeček ji doma očistil a uložil do zamčené truhly, odkud se záhadným způsobem dostala opět na místo nálezu. Poté, co k tomuto jevu došlo potřetí, byl tento jev vyložen jako boží znamení a pro sošku byla v místě nálezu postavena dřevěná kaple. Tím započala tradice úcty ke sv. Anně, která se k tomuto místu váže. V Nádražní ulici, v místě kde stál dům měšťana Křečka je dnes ve výklenku uložena kopie původní zázračné sošky. Na začátku 16. století bylo českobudějovickým arciděkanem Mikulášem Tuchšmídem založeno Bratrstvo sv. Anny, jehož členy byla řada šlechticů a později také horšovotýnských měšťanů. V čele s Jiřím z Ronšperka – tehdejším spolumajitelem Horšovského Týna – se bratrstvo rozhodlo postavit na místě dřevěné kaple kamenný kostel. Stavba začala v roce 1507 a byla ukončena v dubnu roku 1516, kdy byl kostel vysvěcen řezenským pomocným biskupem Petrem Kraftem. Bratrstvo sv. Anny trvalo i nadále a pečovalo o celý poutní areál.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Na jednom ze dvou svorníků spojujících první a druhý osmiúhelník síťové klenby kněžiště (směrem od kostelní lodi) je vyobrazen štít s dvěma překříženými poutnickými holemi a třemi mušlemi hřebenatkami. Jde o atributy sv. Jakuba staršího. Vzhledem k tomu, že údajný hrob sv. Jakuba staršího v Santiagu de Compostela patří již od středověku spolu s Římem a Jeruzalémem k nejnavštěvovanějším poutním místům křesťanského světa jsou atributy tohoto světce často brány obecněji jako symboly poutnictví. Tak je tomu i případě kostela svaté Anny u Horšovského Týna, který byl již v pozdním středověku významným poutním místem regionu. V roce 1969 byly z kostela sv. Anny sejmuty zbytky pásu nástěnných maleb z druhé třetiny 16. století, který se nacházel v přízemní části kněžiště. Torza vyobrazují polopostavy několika Sibyl, antických věštkyň, které spolu se starozákoními proroky měly ohlašovat světu příchod spasitele Ježíše Krista. Ikonografický námět Sibyl dosáhl vrcholu své oblíbenosti ve výtvarném umění právě v době pozdního středověku. V době výstavby kostela svaté Anny u Horšovského Týna je v Římě právě maloval Michelangelo Buonarroti na strop Sixtinské kaple a Raffael Santi na naddveří kaple v kostele Santa Maria della Pace. Dnes jsou dochované zbytky vyobrazení Sibyl uloženy v depozitáři horšovskotýnského zámku.
TORZO POLOPOSTAVY SIBYLY V PŘÍZEMNÍ ČÁSTI KNĚŽIŠTĚ.