LOKALITA: Cetviny
Okres: Český Krumlov
Kraj: Jihočeský kraj
GPS: 48.6147497N, 14.5497447E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel leží v široké horské kotlině v podhůří Novohradských hor na samé česko-rakouské hranici.
Zasvěcení: Narození Panny Marie
Status: Farní kostel, již od 14. století.
Stavební fáze
Kostel původně stával na západní straně náměstí a býval obklopen hřbitovem. Založen byl pravděpodobně kolem poloviny 14. století. První písemnou zprávou o jeho existenci je odpustková listina biskupa Jana Očka z Vlašimi z roku 1384. V tomto období získali Cetviny natrvalo Rožmberkové. V 2. polovině 15. století byla gotická loď nahrazena čtvercovým trojlodím.¨
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.
POHLED NA KOSTEL OD VÝCHODU.
Stavební podoba
Kostel Narození Panny Marie je vybudován jako síňové trojlodí s obdélným, pětiboce zakončeným presbytářem, se sakristií při severní straně kněžiště a s hranolovou věží v severozápadním nároží trojlodí. Fasády kostela jsou hladké, nečleněné. Presbytář se závěrem má nároží zpevněná jednou odstupněnými opěráky s táhlou pultovou stříškou krytou kamennými deskami. Na věž vede kryté schodiště. Středověká dispozice kostela, i přes četné drobné úpravy, nebyla zásadně změněna, zůstalo i převažující gotické tvarosloví architektonických prvků, a to především hrotitá okna s kružbami.
POHLED DO TROJLODÍ KOSTELA.
POHLED DO PRESBYTÁŘE KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Jde o významnou architektonickou památku, která je krajinnou dominantou i dokladem vyspělého středověkého stavebnictví v oblasti Rožmberského panství – tzv. Rožmberské stavební huti.
Vybavení kostela
Původní barokní vybavení bylo z kostela odstraněno v 50. letech 20. st.
Duchovní prvky
SLUNEČNÍ HODINY
Sluneční hodiny se nacházejí na severní, východní a západní straně horního patra věže. Pozdně gotický hodinový ciferník má podobu kruhu, provedeného v hladké omítce, jehož vnější okraj tvoří bílý pás rytými, černě zvýrazněnými číslicemi, původně ještě lemovaný po obou stranách rytými, červeně zbarvenými linkami. Obdobné pozdně gotické sluneční hodiny se nacházejí na jižním průčelí věže kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kájově z doby dokončení kostela kolem roku 1485.POZDNĚ GOTICKÁ POLYCHROMIE STĚN A ARCHITEKTONICKÝCH ČLÁNKŮ
Pozdně gotická polychromie stěn a architektonických článků představuje zcela zásadní a hodnotný výzdobný prvek tohoto kostela. Bílá plocha stěn a kleneb je ozdobená nepravidelně rozmístěnými malovanými hvězdami, růžovými květy a stylizovanými rostlinami, vyrůstajícími ze středů kleneb a vrcholů klenebních oblouků. Tuto základní plochu tektonicky člení, rytmizuje a rámuje iluzivní červeno-šedé kvádrování klenebních žeber, dveřních a okenních ostění i dalších architektonických prvků. Tento způsob výzdoby se uplatňuje v celém prostoru presbytáře, trojlodí i v sakristii, kde jsou červeno-šedá klenební žebra pouze namalována na jednoduché valené klenbě a vytvářejí tak v architektonicky prostém interiéru iluzi síťové žebrové klenby.
POHLED NA KLENBU TROJLODÍ KOSTELA.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Roku 1418 obdržela obec výsady od Oldřicha II. z Rožmberka a je od té doby nazývána městečkem. V roce 1498 potvrdil Petr IV. z Rožmberka městečku výsady z roku 1418, udělil mu trhová práva a povolil užívat znak s rožmberskou pětilistou růží. Nelze vyloučit, že v souvislosti s posílením statutu došlo i k přestavbě kostela a k pozdně gotické malířské výzdobě.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Nástěnné malby na severní straně presbytáři zobrazují jednak výjevy umučení světice, zřejmě sv. Kateřiny, dále pak Madonu s dítětem a Vynášení sv. Marie Magdaleny na nebesa a pravděpodobně sv. Onufria. První tři spodní výjevy lze s největší pravděpodobností interpretovat jako scény z legendy o sv. Kateřině. První je dnes již v torzálním stavu, ale druhý obraz lze interpretovat jako stětí sv. Kateřiny a třetí výjev zobrazuje její pohřbívání. Motivy na nástěnných malbách spolu časově souvisejí. Jsou stratigraficky totožné a shodují se v barevném provedení, figurálních typech i formálních detailech drapérií. K jejich bližšímu časovému určení by snad mohlo vést určení druhu popravčího meče z výjevu stětí sv. Kateřiny. Jedná se o tzv. malchus, krátký zahnutý meč, respektive tesák, zbraň původem z východu, která se ve středoevropském prostoru začala ve větší míře užívat až od počátku 15. století a ve výtvarném umění zdomácněla teprve ve 20. letech 15. století. Vzhledem k této skutečnosti a výše naznačené formální interpretaci by bylo možné malby přesněji datovat do období mezi roky 1420 – 1450. Kostel je zasvěcen Narození Panny Marie. O životě Panny Marie se dovídáme především z evangelií a novozákonních apokryfů, zejména pak Protoevangelia Jakubova či Matoušova. Tyto apokryfy nám přibližují život Panny Marie před Zvěstováním. Protoevangelium Jakubovo a z něho vycházející Zlatá legenda Jakuba de Voragine vypráví o setkání rodičů Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, u Zlaté brány a o zázračném narození Panny Marie, která byla počata bez poskvrny dědičného hříchu, což se stalo základem formování dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Obraz pohřbívání světice anděly nám dokládá, že se s největší pravděpodobností jedná o sv. Kateřinu. Na obraze můžeme vidět diagonálně situovanou rakev, spočívají na zvrásněném terénu a v rakvi je umístěné tělo světice, které ošetřují čtyři andělé. V pravém horním rohu obrazu je zřetelná fragmentární postava se svatozáří, v bílém rouchu a s rukama v žehnajícím gestu. Pravděpodobně se jedná o polopostavu Boha Otce v oblacích. Nad obrazy závěrečných dvou scén svatokateřinského cyklu se nachází obrazové pole ve tvaru obráceného písmene „L“, ohraničené červeným pásem. Je v něm zobrazena trůnící Madona s dítětem, jehož ruce se vztahují ke třem klečícím postavám, pravděpodobně donátorům. Jejich bližší identifikace je vzhledem k fragmentárnosti výjevu nemožná. Napravo od Madony, v horní části severovýchodní závěrové stěny, je situován obraz pozdvihování Marie Magdaleny a dalšího světce, jehož identifikace není jednoznačná. Vzhledem k charakteru scény, vzhledu světce a souvislosti se sv. M. Magdalenou je pravděpodobné, že obraz znázorňuje některého ze svatých poustevníků. Mohlo by to být sv. Onufrius, jenž podle legendy strávil šedesát let v poušti a bývá, podobně jako postava v Cetvinách, zahalen vlastními dlouhými vlasy, vousy nebo kožešinovým oděvem. Světec by mohl být interpretován též jako sv. Jan Křtitel, který bývá zobrazován také v kožešinovém oděvu. Ztotožnění světce v Cetvinách se sv. Janem Křtitelem ale brání skutečnost, že známé písemné prameny nevyprávějí o světcově vynášení na nebesa jako v případě sv. Onufria nebo sv. Máří Magdaleny.
POHLED NA SEVERNÍ STĚNU PRESBYTÁŘE S NÁSTĚNNÝMI MALBAMI.