LOKALITA: Petrovice u Sušice
Okres: Klatovy
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.2180678N, 13.4415839E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel leží ve středu obce Petrovice, necelých 6 km západně od Sušice. Stavba kostela tvoří dominantu obce Petrovice.
Zasvěcení: sv. Petr a Pavel
Status: Farní kostel.
Stavební fáze
Zejména starší publikace označují věž kostela za románskou, hlavně z důvodu typických sdružených oken. Avšak pozdější badatelé stavbu datují do konce 13. stol. a řadí ji tak do období gotiky. Románské prvky stavby tak mohu být anachronismem – ve venkovském prostředí slohová přeměna probíhala často se zpožděním v porovnání s vývojem ve větších centrech. Kostel sv. Petra a Pavla byl mnohokrát přestavěn.
CELKOVÝ POHLED NA KOSTEL ZE SEVERNÍ STRANY.
POHLED NA VĚŽ KOSTELA.
Stavební podoba
Dnešní podoba kostela sv. Petra a Pavla v Petrovicích u Sušice je jednolodní orientovaná stavba s vysokou sedlovou střechou, s přisazeným čtvercovým presbytářem na východní straně, se zkosenou střechou a sakristií na severní straně. V západním průčelí přiléhá mohutná pětipatrová hranolová věž, zakončena střechou ve tvaru polygonálního jehlanu a pseudogotickým cimbuřím, které nese pevnostní rysy. Na severní straně věže se nachází ciferník hodin, který dříve býval po všech stranách. Nejstarší části stavby jsou věž a loď, které během 15. nebo 16. stol. byly rozšířeny na severní stranu, spolu s přístavbou sakristie. Rok 1707 se udává jako rok úprav oken lodi a přístavby předsíně nad severním portálem. Trojstupňové cimbuří a podoba dnešní střechy věže je dána romantickou úpravou v 19. století. Loď kostela je plochostropá s barokními okny, která jsou v blízkosti věže kruhová. Strop pod věží je tvořen křížovou klenbou bez žeber a čtvercový presbytář oddělený triumfálním obloukem, je sklenut jedním polem křížové žebrové klenby, jenž dosedá na hranolové konzoly.
POHLED NA SEVERNÍ STRANU KOSTELA S BAROKNÍM OKNEM.
ZAZDĚNÝ JIŽNÍ VSTUP DO KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Počátky osídlení v této lokalitě zřejmě souviselo s rýžováním zlata na přelomu 11. a 12. století. První písemná zpráva o obci Petrovice pochází z r. 1319, kde se zmiňuje zajetí rytíře Alberta ze Schönsteina a předání jej do strakonického vězení. Kostel je umístěn na zbytcích valů hradiště zvaného „Vyšehrad.“ V areálu kolem kostela se nacházel hřbitov, který je obehnán hradební zdí. Do tohoto areálu se vchází skrze gotickou bránu. Kostel je poprvé zmíněn v r. 1366 jako plebánie (označení středověké zejm. vesnické farnosti, u nás zřizované od přelomu 11. a 12. stol.). Předtím byl ale kostel součást petrovského hrádku, sloužil tedy jako hradní kaple, čemuž nasvědčuje i jeho poloha v centru bývalého hradiště. Stavba nese pevnostní rysy, kostel tak zřejmě plnil i funkci obrannou.
Vybavení kostela
V kostele se nachází hlavní oltář spolu se dvěma bočními, zasvěcenými sv. Barboře a Panně Marii, vytvořenými v 1. pol. 18. stol. Dále se zde nachází série obrazů dvanácti apoštolů, které se dříve mylně připisovaly malíři Petru Brandlovi, dále kazatelna zdobená figurálními reliéfy a barokní sochy sv. Petra a Pavla, které rovněž pocházejí z 1. pol. 18. stol. Další výbavu kostela tvoří barokní stříbrná tepaná monstrance z r. 1769, mosazné svícny ze 17. stol. a čtyři zvony z let 1607, 1727, 1772 a 1871.
Duchovní prvky
NÁHROBNÍKY
V interiéru stavby kostela se nachází deset náhrobků ze 16. až 17. stol., jsou však natolik ošlapány, že nápisy na nich se staly již zcela nečitelnými. Většina z nich je připisována členům rodu Planských ze Žeberka. Nejlépe zachovaná je deska ze žuly, která obsahuje vyobrazení heraldické lilie, nad štítem kalich a trojřádkový nápis jen částečně čitelný.Duchovní kontext
VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Kostel je zasvěcen dvěma apoštolům, sv. Petrovi a Pavlovi, kteří jsou nazýváni _apoštolskými knížaty_. Svatý Petr, původním jménem Šimon, byl synem Jonášovým, pocházel z Bethsaidy v Galileji a než si jej Ježíš vyvolil za svého učedníka, živil se jako rybář. Jménem Petr jej pokřtil Ježíš Kristus. Pochází z řeckého petré a v překladu znamená skála. V tomto smyslu je Petr skálou, na níž je zbudována církev. Sv. Petr dostává rovněž od Ježíše klíč k bráně, skrze níž dle svého svědomí pouští duše do nebe. Proto bývá postava sv. Petra zpodobňována s typickým atributem klíčem v ruce. Svatý Pavel, vlastním jménem Saul (Šavel), pocházel z města Tarsu v Kilikii, měl římské občanství a původně se živil výrobou stanů. Ke konverzi byl Pavel povolán zjevením Krista, kvůli kterému načas oslepl. Vydal se na strastiplnou cestu plnou nebezpečí po Řecku, Římě i moři, kde ztroskotal a zachránil se na Maltě, kde jej uštknul had. Poté Zlatá legenda vypráví o setkání Pavla s Petrem v Římě, kde také r. 67 n. l. sv. Pavel umírá rukou kata, který podle pověsti musel seknout třikrát, aby apoštola usmrtil. Postava sv. Petra je často zobrazována, jako starý muž s plnovousem, držící v jedné ruce meč a v druhé knihu. Společné zasvěcení kostela sv. Petrovi a Pavlovi bývá poměrně časté tam, kde je třeba naznačit jasně vazbu k papeži a římské církvi. Jejich společné vyobrazení je např. ve scéně _Traditio legis_, kde kristus apoštolům předává desky či svitek zákona.