LOKALITA: Stanětice
Okres: Domažlice
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.4419706N, 13.0255120E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel je přístupný ze všech stran od doby, kdy byla v roce 2012 zbourána patrová budova bývalé vesnické školy, která s kostelem od severu sousedila. Dodnes je patrný zbytek spojovací zdi obou objektů.
Zasvěcení: sv. Kunhuta
Status: Filiální kostel farnosti Domažlice s farním kostelem Narození Panny Marie.
Stavební fáze
Kostel byl postaven kolem poloviny 14. století jako vrcholně gotická stavba. O něco později následovala stavba věže. Ta byla v druhé polovině 15. století opravována. V druhé půli 17. století a opět v roce 1787 došlo k barokním stavebním úpravám kostela. Ty se nejvýrazněji projevily na nejvyšším patře a zastřešení kostelní věže a dále ve zbudování kruchty. Ještě později byl kostel doplněn přístavky při západní straně a bylo také stavebně zasahováno do sakristie.
POHLED NA KOSTEL ZE SEVEROZÁPADU.
POHLED NA ZÁPADNÍ PRŮČELÍ KOSTELA S PŘEDSÍNÍ.
Stavební podoba
Na obdélnou loď se západní předsíní navazuje zúžené kněžiště s trojbokým závěrem. Na rozmezí lodě a kněžiště je přisazena mohutná hranolová věž s barokní cibulovou bání s výrazně rudým nátěrem. Věž je s interiérem kostela spojena pouze přes sakristii, která k ní přisedá od východu. Dalším přístavkem je zastřešené vnější schodiště na kruchtu při severozápadním rohu. Na jižní straně lodi se dochovaly dvě původní okenní kružby, stejně jako u oken kněžiště.
POHLED NA KNĚŽIŠTĚ A SAKRISTII KOSTELA.
POHLED NA KOSTEL Z JIŽNÍ STRANY.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Stanětice byly až do šestnáctého století sídlem farnosti spravující i okolní vsi. Kostel sv. Kunhuty stojí na mírném svahu přímo na křížení cest uprostřed vsi. Od jihu je prostor kostela vymezen ohradní zdí.
POHLED NA KOSTEL A OHRADNÍ ZEĎ Z JIHOZÁPADU.
Vybavení kostela
Vnitřní vybavení kostela je převážně barokní, s novogotickým hlavním oltářem.
Duchovní prvky
JIŽNÍ PORTÁL
Na jižní straně kostela se nachází původní hlavní vstup do kostela. Tento dnes již zaslepený portál má v bohatě profilovaném lomeném oblouku hladký tympanon podpíraný dvěma čtvrtkruhovými konzolemi. Tento typ portálů byl na jihozápadě Čech ve 14. století používán především u kostelů spojených s prostředím cisterciáckých klášterů. V případě stanětického kostela ale žádná přímá souvislost se stavebním působením tohoto řádu neexistuje.
ZAZDĚNÝ JIŽNÍ PORTÁL.
Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Stanětice jsou poprvé zmíněny v roce 1239, kdy jejich polovinu koupil od kladrubského kláštera rod Drslaviců. Ti si v druhé polovině 13. století postavili 4 km jižně od Stanětic hrad Rýzmberk, odkud spravovali místní panství. Byli jedním z nejmocnějších rodů na západě Čech, např. Drslavicové Černín a Děpolt sloužili ve 13. století jako nejvyšší zemští komorníci a v králově nepřítomnosti předsedali zemskému soudu. Právě některý z členů tohoto rodu pravděpodobně stojí za stavbou kostela sv. Kunhuty ve Staněticích. Svatá Kunhuta žila v první třetině 11. století a byla manželkou císaře Svaté říše římské Jindřicha II. Liudolfa, který se také stal svatým. Tento manželský pár světců nebyl mimo německy mluvící země nijak zvlášť rozšířen, nicméně v Čechách, které byly součástí Římské říše, je jejich kult podporován panovníky. Mezi světce uctívané v českých zemích je uvedl především císař Karel IV. Lucemburský jako součást svého záměru vybudovat z Prahy nové duchovní centrum Říše. Karlův císařský předchůdce Jindřich byl svým svatořečením dán všem křesťanským panovníkům za vzor a se svatou Kunhutou pojila Karla IV. dokonce nepřímá příbuzenská vazba, protože Kunhuta pocházela z jedné z větví rodu Lucemburků. Proto nechal Karel IV. ještě před svou císařskou korunovací v Římě přenést část ostatků sv. Jindřicha z Bamberka do Prahy, kde sv. Jindřichovi a sv. Kunhutě nechal zasvětit farní kostel pro část rozestavěného Nového Města pražského. Zároveň s tímto novým pražským kostelem mohl být budován i kostel sv. Kunhuty ve Staněticích. Rozhodnutí neznámého stavebníka kostela pro zasvěcení svaté Kunhutě bylo jistým vyjádřením podpory duchovně politickým ambicím českého a římského krále.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Konzoly podepírající klenební žebra kněžiště jsou opatřena tesanými kamennými obličeji, které jsou špatně zřetelné pod vrstvou omítky. Na jednom se svorníků klenby je vyobrazen dvojitý sedmilistý květ, na druhém je vyobrazen beránek – symbol Krista a jeho oběti – orámovaný kruhovou větvičkou s listím. Z kostela pochází výjimečná socha světice z lipového dřeva vysoká 123 cm, která byla ještě na konci 19. století uložena ve věži. Dnes je zapůjčena Plzeňským biskupstvím do sbírek Národní galerie v Praze a vystavena v expozici kláštera sv. Anežky České. Předpokládá se, že vyobrazenou světicí je svatá Kunhuta, a že socha byla vyřezána někdy v rozmezí let 1360 až 1370, tedy krátce po dokončení stanětického kostela. Uvažuje se o možnosti jejího vzniku v prostředí stavební huti Petra Parléře při pražské katedrále sv. Víta. V pražském prostředí mohla být řezbáři stanětické světice předlohou knižní malba Panny Marie ve sbírce mariánských chvalozpěvů Laus Mariae Arnošta z Pardubic. Tuto oblíbenou sbírku vydal právě v šedesátých letech kartuziánský mnich Konrád z Hainburku (poblíž Bratislavy), který sloužil jako sběratel náboženských písní pro císaře Karla IV. a pražského biskupa Arnošta z Pardubic. Celkovou podobu se sochou světice ze Stanětic lze nalézt také u sochy Madony z dnes zaniklé vesnice Rychnůvek (Deutsch Reichenau) na zemských hranicích mezi českým Frymburkem a rakouským Rohrbach-Bergem.