LOKALITA: Horšovský Týn
Okres: Domažlice
Kraj: Plzeňský kraj
GPS: 49.5262584N, 12.9421280E
Naviguj na souřadnicePřístup: Kostel stojí u hlavní silnice procházející Horšovským Týnem v jádru středověkého osídlení na jižním břehu řeky Radbúzy. Tvoří tak pandán k farnímu kostelu sv. Petra a Pavla a horšovotýnskému zámku.
Zasvěcení: sv. Apolinář (od 14. století ), původně zasvěcen Panně Marii
Status: Filiální kostel farnosti Horšovský Týn s farním kostelem sv. Petra a Pavla.
Stavební fáze
Kostel sv. Apolináře byl postaven kolem poloviny 13. století. Kněžiště a k němu od jihu přilehlá kaple prošly kvůli špatnému stavebnímu stavu přestavbou v druhé polovině 14. století. V roce 1391 je zaznamenáno, že si tehdejší horšovotýnský arcijáhen vyjednal u papeže Bonifáce IX. odpustky pro všechny věřící, kteří přispějí na jeho rekonstrukci. V roce 1431 byl Horšovský Týn obléhán husitským vojskem a celá pravobřežní část města byla vypálena včetně kostela sv. Apolináře. Věž kostela získala svou dnešní podobu v 16. století a někdy před rokem 1768 proběhly výrazné barokní úpravy kostelní lodi, patrné zvenku na severní fasádě a uvnitř na zaklenutí lodi plackovou klenbou.
POHLED NA KOSTEL Z VÝCHODNÍ STRANY.
POHLED NA KAPLI NA JIŽNÍ STRANĚ KOSTELA.
Stavební podoba
Kostel sv. Apolináře byl stavěn na biskupském panství v Horšovském Týně patrně již s úmyslem učinit z něj nový sídelní kostel horšovských arcijáhnů. To by vysvětlovalo jeho velikost, která byla značně neobvyklá u stavby v tehdy ještě málo významné trhové vsi. Na kostelní loď navazuje lehce zúžené kněžiště podobné délky. Ke kněžišti z jihu přiléhá kaple a ze severu sakristie. U severní stěny lodi se tyčí pětipodlažní věž se zvonicí na vrcholu. Předsíň kostela přistavěná k západnímu průčelí nese v patře prostor kruchty. Pozůstatky pozdně gotické podoby kostela jsou části okenních kružeb u oken s lomenými oblouky. Střecha předsíně i kostelní lodi je mansardová, barokní. Náhrobky vetknuté do zdí jsou datovány od 16. až do 19. století. Z původní podoby kostela se mimo jiné dochoval zaslepený ústupkovitý portál na jižní fasádě lodi, který se stylově shoduje se stavebními prvky na zhruba ve stejné době budovaném biskupském hradu za řekou. Je pravděpodobné, že na obou stavbách se podíleli titíž kameníci. Pozdější kamenická výzdoba interiéru kostela sv. Apolináře pak nese znaky stavební hutě Petra Parléře, která ve stejné době fungovala na staveništi pražské katedrály sv. Víta.
POHLED NA KOSTEL OD SEVEROZÁPADU.
ZAZDĚNÝ ÚSTUPKOVÝ PORTÁL NA JIŽNÍ STRANĚ KOSTELA.
Zasazení do krajiny a historický význam místa
Horšovský Týn byl důležitou zastávkou na dálkové cestě spojující Řezno a Prahu. Této výhodné pozice si pražští biskupové a arcibiskupové byli dobře vědomi a svými investicemi významně přispívali k jeho stavebnímu rozvoji.
Vybavení kostela
barokní
Duchovní prvky
TVÁŘE NA KONZOLÁCH
V interiéru kostela lze nalézt dvanáct tváří s lidskými i zvířecími rysy vytesanými do konzol, které podpírají přípory kleneb. Tváře na západních konzolách působí spíše děsivě, naopak o dvou lidských obličejích ve východním konci kostela se uvažuje jako o možných vyobrazeních mecenášů či stavebního mistra.KAMENNÝ SVATOSTÁNEK
V severní stěně kněžiště je zapuštěný svatostánek z jemnozrného pískovce. Uprostřed kružbového vzoru je vytesán reliéf Kristovy tváře. V pozadí Kristovy tváře je vyobrazena svatozář. Má podobu kruhové hostie mešního chleba, který je během mše proměňován v tělo Kristovo a uchováván právě uvnitř svatostánku.Duchovní kontext
HISTORICKÝ
Kostel sv. Apolináře je nejstarším z horšovotýnských kostelů. Nejpozději v roce 1312 se Horšovský Týn jakožto prosperující trhová ves stal novým sídlem horšovských arcijáhnů. Nově vybudovaný kostel sv. Apolináře tak nahradil dřívější sídelní kostel v Horšově na levém břehu Radbúzy. Arcijáhenský kostel v Horšovském Týně byl původně zasvěcen Panně Marii. K novému zasvěcení sv. Apolináři došlo pravděpodobně za života pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic – současníka císaře Karla IV a jeho duchovně-politického rádce. Ten se podílel na přenesení ostatků sv. Apolináře a asi i získal jejich část pro svůj kostel v Horšovském Týně, který proto získal své nové neobvyklé zasvěcení. Svatý Apolinář je světec v českých zemích málo známý. Jeho působení je spjato se severoitalskou Ravennou, kde měl jakožto učedník sv. Petra působit jako její první biskup. Po své smrti byla nad jeho hrobem postavena bazilika a začal být uctíván jako svatý. Ravenna byla v posledních desetiletích existence západořímské říše sídlem císařů a Karel IV. získáním a přenesením části ostatků sv. Apolináře do Prahy symbolicky propojil Prahu jako sídlo současného císaře Svaté říše římské se starořímskou císařskou tradicí Ravenny. Pro uložení Apolinářových ostatků nechal na nedávno založeném Novém Městě pražském vybudovat v 60. letech 14. století nový kostel na návrší proti Vyšehradu, na kterém už stál kostel zasvěcený sv. Petru – učiteli sv. Apolináře. Tuto pražskou dvojici kostelů svatopetrského a svatoapolinářského Horšovský Týn věrně kopíruje.VÝZDOBA A IKONOGRAFIE
Stěny boční kaple přiléhající ke kněžišti zdobí dvě vrstvy fresek, které se vzájemně překrývají a snižuje se tak jejich čitelnost. Starší vrstva fresek pochází z doby kolem roku 1400 a mladší vrstva z doby kolem roku 1500. Na severní stěně je nalevo vyobrazena Panna Maria Ochranitelka se čtyřmi svatými pannami: sv. Kateřinou, Markétou, Barborou a Voršilou. Napravo od nich je scéna Ukřižování a přes ní scéna Bičování Krista a vyobrazení mučednické smrti thébské legie sv. Mořice. Na východní stěně stojí po stranách okna dva světci, nad nimi klečí dva andělé před rouškou sv. Veroniky, do které je otištěna krvavá tvář Krista. Na jižní stěně je vespodu cyklus scén ze života sv. Kateřiny a nahoře scéna Zvěstování Panně Marii. Na klenbách stropu jsou vyobrazeni čtyři starozákonní proroci, čtyři symboly evangelistů a hrající andělé. Stejné postavy jsou namalované také na stropě kaple sv. Barbory v kostele Všech svatých v blízkém Horšově.